Šimon Wahlandt, rodák z Hontianskych Nemiec, je jedním z nejlepších slovenských triatlonistů. Mezi jeho největší úspěchy na mezinárodní scéně patří úspěšné dokončení letošního závodu IRONMAN 70.3 Mallorca. Kromě triatlonu je úspěšný i v běžeckém světě, kde se mu letos podařilo získat titul vicemistra Slovenska v půlmaratonu. V rozhovoru se dozvíte, jak vypadá jeho tréninkový proces, zda mu pomáhá sportovní vybavení nebo jaký byl jeho první triatlonový závod.
Ahoj a děkuji. Upřímně řečeno, tohoto úspěchu si ze všech atletických výkonů cením nejvíce. V Trnavě se sešla velká konkurence, všichni byli po zimě v dobré formě a byl to první velký závod po koroně. Celý závod jsem si užil, protože byl opravdu rychlý.
Kluci se do toho snažili nastupovat a byl to boj o medaile až do posledních metrů. Do cíle jsem šel sebevědomě, což se mi nakonec vyplatilo, ale sáhl jsem si na samé dno svých sil. Příští rok bych si chtěl vylepšit svůj maratonský čas na 100. ročníku Košického maratonu, ale věřím, že jsem ještě neřekl poslední slovo ani o půlmaratonu.
Triatlon mě okouzlil, protože je kombinací tří samostatných populárních sportů. Hledal jsem novou výzvu v běhání a triatlon mi připadal jako skvělá volba, protože mám rád i cyklistiku. Úplně jsem tomu propadl a věnuji triatlonu téměř všechen svůj volný čas, ať už jde o trénink nebo sledování závodů.
Začnu trochu obráceně. Na triatlonu je skvělé to, že když mě přestane bavit jedna disciplína, stále jsou tu další dvě, které mě baví a na které se mohu zaměřit. Ale kdybych si měl vybrat, tak je to určitě běh. To je moje srdcovka od té doby, co jsem přešel od běhání k triatlonu. Největší prostor pro zlepšení vidím v plavání, protože je to nejtechničtější disciplína. Lidé, kteří neplavou od malička, to těžko dohánějí.
Závod hodnotím velmi pozitivně, protože IM70.3 Mallorca je jedním z největších na světě. Panovala zde skvělá atmosféra a přišlo se na nás podívat mnoho přátel a známých. Z klubu nás závodilo asi sedm, takže o hecování nebyla nouze. Samotný závod neproběhl podle očekávání, protože plavání mi moc nešlo.
Následně jsem v depu dostal extrémní křeč do lýtka a z neoprénu mi musel pomoci cizí závodník. Na kole jsem se snažil dohnat ztrátu na klubové kolegy, což mě stálo hodně sil, které mi následně chyběly v běhu. Z křečí jsem se dostal až ve sjezdu, což bylo po 35 km. Při běhu jsem musel v první polovině asi desetkrát zastavit kvůli bolesti v dolní části zad.
Ve druhé polovině se to zmírnilo, ale nebyl jsem schopen běžet tempem pod 4:00 min/km, což je při mém půlmaratonu za 1:10 docela hanba. Možná to bude znít kriticky k tomu, jak jsem skončil, ale mám na sebe vyšší nároky. Stále čekám na dobrý výsledek z polovičního ironmana (smích).
Jednalo se o FTVŠ super sprint v Bratislavě. Od kamaráda jsem si půjčil dres, na který jsem byl následně v cíli upozorněn, že dva lidé nemohou závodit se stejným jménem na dresu (smích). Všechno pro mě bylo nové. Jak uložit kolo v depu, jak co nejrychleji provést přejezdy atd.
Před každým startem jsem byl plný adrenalinu a celý jsem se třásl. Nakonec jsem skončil v semifinále a o jedno místo mi unikl postup do finále, ale celé jsem si to moc užil.
Začínám pondělím, to je můj odpočinkový den. Po celotýdenním tréninku je vhodné si od sportu fyzicky i psychicky odpočinout. V úterý, čtvrtek a někdy i v pátek plaveme dopoledne. V úterý odpoledne mám těžkou jízdu na kole a ve středu mám trénink na dráze se svým klubem TRI2FLY. Ve čtvrtek mám delší aerobní běh, v pátek lehké kolo.
Víkendy jsou buď závody, nebo těžký trénink na kole + běh. Neděle je určena pro dlouhé jízdy 100 km+ nebo dlouhé běhy. Samozřejmě se to liší podle toho, v jaké části sezóny se nacházím. Počítám s 9-14 hodinami čistého tréninku týdně. Ještě zmíním, že před sezónou jedeme na klubové soustředění na Mallorku, což je pro mě jeden z vrcholů roku.
V zimě nebo mimo sezónu se snažím zařadit silový trénink, tenis, badminton, turistiku a další sporty, na které během sezóny nemám moc času. Ale během sezóny jdou tyto věci stranou.
Přiznávám, že to je moje Achillova pata. Přátelé se mi často smějí, že funguji na pizze a Coca Cole. Štěstí triatlonu je, že spálím všechno, co sním, a přesto mám hlad. V zásadě se snažím dbát na pestrou stravu a beru několik doplňků stravy, například hořčík nebo zinek. Často jím venku, protože mě nebaví vařit.
Rád bych se umístil v první trojce na Ironman 70.3 a kvalifikoval se na mistrovství světa. Kdybych mohl přidat nějaké medaile z mistrovství Slovenska v atletice a triatlonu, bylo by to skvělé. Ale musím přiznat, že čím jsem starší, tím víc si užívám tréninkový proces a všechny věci kolem něj, než honbu za medailemi.
Určitě si najděte triatlonový klub, nejlépe TRI2FLY, nebo alespoň trenéra. Člověk, který nemá s vytrvalostním tréninkem žádné zkušenosti, se může na začátku velmi snadno přetrénovat nebo zranit.
Výhodou klubu je, že lidé v něm mohou nabídnout mnoho užitečných rad, zejména na začátku, podpořit vás v tréninku, závodění a obecně vám zpříjemnit a usnadnit triatlonový život.
Každý se snaží mít co nejlepší výbavu, ať už jde o kolo, trenažéry nebo neopren, což může jít docela do peněz. Řekl bych, že je to hlavně otázka pohodlí a stylu, protože pokud nezávodíte na nejvyšší úrovni, kde záleží na každém detailu, tak vám výbava závod nevyhraje.
Pro jarní sezónu začnu Majcichovskou desítkou, případně závodem Devín Bratislava. Na začátku léta bych chtěl jet IM 70.3 Kraichgau. Rád bych se kvalifikoval na mistrovství světa IM 70.3 ve finském Lahti. Mezitím samozřejmě pojedu Slovenský pohár v triatlonu. Na podzim bude pravděpodobně prioritou Košický maraton.
